Představivost: dalekohled vědomí

blog right image6Úloha představivosti a proč je nevyužitá

Ve světě naprosté oddělenosti a rozčarování může být velmi těžkým úkolem si představit, jak my, lidská rasa, bychom někdy mohli být sjednoceni díky vyjadřování lásky jako našeho primárního chování. Láska vyjadřuje sama sebe v postoji jednoty a rovnosti a vidí všechen život jako nekonečné bytí, bez ohledu na to, jak je zahaleno do pojmů osobnosti a lidského pláště. Nicméně my jsme programováni, abychom spěchali ke vzteku nebo obrannému postoji kdykoliv něco nebo někdo ohrožuje, zmenšuje nebo překáží naší vůli nebo našemu pocitu bezpečí. Ve světě ustavičného dohledu, zmenšujících se svobod a tlaku sekularismu není snadné odmítnout naše programování. Toto programování je založeno na dvou vzájemně závislých a prvotních rysech lidské reality:

1) Oddělenost

2) Klam

Každý z nás je oddělený a každý z nás žije v klamu. To je jednoduchý fakt. Oddělenost začíná v okamžiku, kdy odíváme lidské tělo (narození). Jsme okamžitě odděleni ve tří-dimenzionální realitě. Jsme zapečetěni uvnitř našeho těla. Je to velice podivný zážitek, začít vidět svět jako oddělený od sebe a to, že existujeme odděleni od všech a všeho ostatního. Staneme se naprogramovaní tímto vedoucím rysem skutečnosti, abychom se cítili zranitelní a závislí.

Klamem našeho světa je jeho iluzorní základna, která popisuje naše vědomí jako 80-ti letý životní interval (průměrně), který je lidstvím s možností božské, dosud nedefinované duchovní součásti. Díky této potenciální božské jiskře máme dovoleno věřit v duši, ale to zůstává jen vírou a proto je klam úplný - naše pravé jáství neznáme. (Možná si budete chtít přečíst Pátý rozhovor Dr. Jamissona Nerudy pro více podrobností o Hologramu klamu).

Potlačení představivosti

Představivost je schopnost uvnitř srdce a mysli každého jednotlivce. Je to naše část, která může trénovat vizi, jenž je intuitivním protipólem ke skutečnosti, která nás obklopuje. Podobně jako náš systém oko-mozek může použít dalekohled ke spatření vzdálených galaxií, tak představivost je jako dalekohled pro naše vědomí. Umožňuje nám natáhnout se k nekonečnu. Všichni jsme zaplaveni příběhy a obrazy války, sociálních dysfunkcí, politikou a technologiemi kradoucími svobodu; to všechno nás infikuje pocitem zkázy a smutku. Naše představivost je zasednuta těmito těžkými objekty, které můžeme obecně nazvat potlačující události. Tyto potlačující události zavádějí v průběhu času falešný pocit, že jsme v podstatě závadní a neschopní. Začneme věřit té lži, že naše životy - nebo jejich části - jsou omyly, které vyžadují opravy nebo úpravy. A odkud předpokládáte, že přijdou tyto úpravy? Která vláda nebo náboženské instituce opraví naše chyby? Ty stejné instituce, které na prvním místě navrhují a šíří potlačující události. Přesně tak. Problémem je, že jsme dovolili, aby naše představivost byla programována potlačujícími událostmi; důsledkem toho je, že naše představivost velmi zakrněla. Naši představivost lze přirovnat ke svalu, který musíme cvičit, aby zvedl těžkou váhu. Abychom se mohli zbavit potlačujících událostí, které na nás doslova sedí, potřebujeme najít smysl v pravidelném používání naší představivosti.

Použití představivosti

Nyní vyvstává otázka, jakým způsobem nebo metodou mám cvičit svou představivost? V Pátém rozhovoru Dr.Jamissona Nerudy doporučuji specifickou praktiku - nazvanou Kvantová pauza. Je to dobrý výchozí bod pro cvičení a rozšiřování představivosti. Říkám výchozí bod, protože silně nabádám jednotlivce, aby přizpůsobili praxi Kvantové pauzy sobě.

Představivost byla akademickým světem opomíjena většinou stejně jako např. slova mýtus nebo intuice. Toto jsou slovní koncepty, které se nalézají na okraji přijatelnosti a přitom jsou v mnoha ohledech mocnými koncepty naší doby. Způsob, jak se tato slova stala opomíjená, to je sama o sobě zajímavá studie, ale tento článek na to není zaměřen; spíše napovídá, že každý z vás by mohl chtít objevit svou cestu k procvičování představivosti.

Ale stejně důležitý je i způsob uplatnění vaší představivost. V tomto kontextu vám doporučuji podívat se na Kvantovou pauzu a zjistit, zda tento nástroj obsahuje některé aspekty, které byste mohli použít při vytváření své vlastní techniky. Zde jsou k úvaze některé z klíčových aspektů, až budete vytvářet svou vlastní techniku:

  • Rytmické dýchání
  • Vizualizace specifických imaginativních aktivit
  • Hromadění uvnitř (příjem) a vyjadřování navenek (přenos) v cyklu
  • Propojení se zemí, životem a nekonečností
  • Vděčnost ke Stvořiteli při komunikaci
  • Začlenění ctností srdce
  • Paradox posílení pokory

head vision

Technika Kvantové pauzy je vnitřní technologie založená na představivosti a lidské fyziologii, které fungují jako jeden celek. Je navržena tak, aby ulehčila dopad a následky potlačujících událostí na náš emoční a mentální stav. Ale ještě důležitější je, že nám umožňuje snížit hustotu závoje, který nás obklopuje. Tím nám pomáhá vidět s větší jasností a o něco lépe porozumět našemu nekonečnému jáství.

Pocit pohody jednotlivce můžou změnit drobné následky. Podobně platí, že každému z nás můžou pomoci drobné změny ve schopnosti představivosti, která je sjednocena se ctnostmi srdce a s vyjadřováním lásky, rovnosti a jednoty. Těchto sedm klíčových součástí zmíněných výše je návodem, jak může růst účinnost vaší představivosti a jak zajistit její uplatnění ve prospěch všech.

 

Mýtus o vzestupu

Původ vzestupu a karmy

Původ je nejasný a vždy starobylý

blog rightimg1V new age komunitě je vzestup populární slovo, používané k popisu mnoha různých zážitků a procesů. Já budu pro účely tohoto článku definovat vzestup v co nejširší míře - s nadějí, že to obsáhne většinu pohledů.

Ve svém jádru je vzestup poznáním, že jsme více než jen fyzické tělo a že naše vědomí je mnohavrstvý vnímatel, který je odlišný od těla a který může vzestoupit do nefyzických dimenzí. Tento vzestup není nutně posmrtná zkušenost nebo proces, ale může začít, kdykoliv je jedinec probuzen nebo aktivován.

Tato víra sahá zpět do velmi daleké doby. S konceptem vzestupu souvisí také Prvotní hřích spolu s vykoupením. “Padli” jsme do fyzického těla, do hříchu, do temnoty, do nevědomosti a jsme vykoupeni nějakou formou milosti - Kristem, Bohem, Duchem atp. Milost vykoupení je aktivací, probuzením nebo znovuzrozením. Při následování této aktivace jsme si stanovili směr k duchovním destinacím vyšších vibrací, čistšímu stavu a stavu lásky a harmonie.

To vše zní dobře, než si uvědomíte, že cíl je sobecký a je založen na opuštění. Je sobecký, protože se zaměřujete na své vlastní sobecké cíle a ne na celek. Je to opuštění, protože toužíte opustit lidské úrovně země za účelem zkoumání vyšších sfér nebe. Opouštíte zemi ve prospěch nebe. Nekritizuji tuto orientaci. Pouze na tuto skutečnost poukazuji.

Záležitosti sobectví a opuštění

Podívejme se na první záležitost: sobectví. Většina z vás slyšela o konceptu, že abychom pomohli druhým, musíme nejprve pomoci sami sobě. Jinými slovy, soustřeď se na sebe, uč se, uč se, uč se. Musíme se naučit lekce, abychom vzestoupili a udrželi vzestoupení. Nebo se nešťastně vrátíme do lidské (nebo nižší) formy. To je způsob, jak se vzestupem souvisí karma. Karma je gravitace, která drží jedince v otroctví nižších dimenzí nebo zážitků. Je to vyrovnávací síla ke vzestupu.

Pokud žijeme jako nekonečné bytosti v lidské formě, pokud skutečně věříme, že jsme jediným, který je roven všemu životu - kam přesně doufáme, že se dostaneme, když vzestoupíme? Může jeden vzestoupit a nechat jinou lidskou bytost vzadu ve spárech karmy a zmatku? Může být někdo osvícený ve světě, kde vzkvétá válka, chudoba, deprese a zneužívání - a opravdu to nazývat osvícením?

chamber 13 lotus

Vzestoupení do nebeské blaženosti nebo nirvány. Není to sobectví? Můj názor je ten, že nemůžete udržet frekvenci rovnosti ve svém srdci a soustředit se na vzestup pro sebe. Pokud obsahujete vědomí JÁ JSEM MY JSME, pokud žijete podle svých nejlepších schopností jako Svrchované Sjednocení, jste lidmi. Jste jednotou a rovností všech. Pracujete v zájmu dosažení poznání pro všechen život, a proto jako jednotlivec nevzestupuješ, ale spíše shromažďuješ poznání našeho společného nekonečného jáství tak, aby mohlo být pochopeno všemi. Přinášíš toto poznání zemi a lidstvu jakýmkoliv způsobem můžeš.

Vzestup je osobní nasazení energie a času pro osobní zájmy. To může sloužit pozitivnímu účelu, ale můj názor je ten, že vás to také může zlákat, abyste si mysleli, že to děláte ve prospěch všech - zatímco vzestup je samozřejmě zrozen z konceptu oddělenosti.

Přemýšlej o tom. Já vzestoupím na rozdíl od těch, kteří zůstali vězet v zajetí karmy. To mě dělá lepším než ti, kteří zůstali chyceni v “pavučině” klamu a iluzí. To mě činí odděleným. Jsem s duchovní elitou namísto s oslabenými lidmi, kteří se pachtí v bahně nevědomosti. Šplhám po žebříku vědomí a zdokonaluji sám sebe. Jak by to mohlo být špatné?

Není. Neposuzuji to jako dobré nebo špatné. Poukazuji na to, že perspektiva Svrchovaného Sjednocení je ta, že jsme si rovni ve svých nekonečných jástvích. Obalem naší nekonečnosti je lidský nástroj, který na zemi všichni odíváme - a tento lidský nástroj byl navržen tak, aby všechny kvantové objekty lámal (angl. refract) do oddělenosti od nás. Lidský nástroj - jeho vnímání zkušeností - odhaluje pouze program, ne nekonečnou bytost, která je tak chytře utajená.

Proto nás přijetí vzestupu jako procesu, podněcuje k tomu, abychom byli oddělení. Ve vědomí Svrchovaného Sjednocení neexistuje žádné elitářství. Ve skutečnosti je pravým opakem elitářství. Ono poznává, že všichni žijeme v jednotě a rovnosti a to vyjadřujeme v našem chování podle našich nejlepších schopností. To vyžaduje stržení přetvářek, které by se jinak mohly zdát výhodné a dokonce transcendentní - abychom mohli vyjadřovat naše ctnosti srdce autenticky, bez bariér a souzení.

Vezměme druhou záležitost: opuštění. Když opustíme Zemi a lidstvo kvůli duchovnímu vzestupu, tak ten vyšší prostor, kterého dosahujeme, zůstává připojen ke klamu. Opouštíme jedno místo klamu pro jiné. Jak nás to může zdokonalit?

Všichni jsme slyšeli úsloví nebe na zemi. Je to velmi skutečný pojem z vědomí Svrchovaného Sjednocení. Je to představa, že je možné žít v lidském nástroji ve stavu pochopení vlastního nekonečného jáství. Dokud člověk nepochopí své nekonečné jáství, mylně se domnívá, že jeho cílem jsou vyšší světy, světlo osvícení nebo nebeské sféry.

Pak je člověk jako žena, která opustí své děti, aby zažila lásku s cizincem v cizí zemi. Taková láska není skutečná a proto netrvá dlouho. Když se ta žena vrátí ke svým dětem, ony už ji opustily. Mateřské pouto bylo rozpojeno. Když opustíme hmotný svět, abychom uchopili ten duchovní, ztrácíme vazbu k lidské dimenzi a k možnosti hrát naší roli při zrození nebe na zemi. Zapomínáme, že jsme všichni porodními asistentkami pro přivedení nebe nebo stavu vědomí Svrchovaného Sjednocení na zemi - ke sdílení se všemi lidskými bytostmi.

Uvědomuji si, že mnozí vnímají lidský nástroj jako důvod, proč nebe na zemi nemůže nikdy nastat. Pokud jsme lidmi, jsme omezení a ničemní. Vyhledáváme potěšení a přežití. Jsme zvířata. Chápu tuto víru, ale rozsah tohoto procesu - zrození vědomí Svrchovaného Sjednocení na zemi - není ponechán náhodě. Je cílem našeho druhu osvobodit se z falešných představ, klamů a pokřivení - a podívat se jasným zrakem do hloubky v nás. Udělat to, zatímco žijeme na zemi v lidském těle.

To je naše poslání. Náš kolektivní účel. Jakkoliv dlouho to potrvá. Jakkoliv je těžké toho dosáhnout. Stane se to.

Zdá se vhodná parafráze kapitána Jean-Luc Picarda: tak to uděláme.

 

blog right image10

Temet Nosce! (Poznej sebe!)

(Latinské rčení Delphského chrámu: Poznej sebe)

Tato fráze je obvykle psána s vykřičníkem, který ukazuje, že jde o příkaz, jako by poznej sebe bylo jednoduché prohlášení a jakmile ho přijmeš, poznáš se. Je to starobylá moudrost pocházející z mysterijních škol daleko před Platónem, než ten ji začal používat jako téma ve svých písemnostech.

Co to znamená? Co je sebe?

To je otázka, která se vznáší nad tímto filozofickým výrokem jako fata morgána. Každý chápe, co znamená něco poznávat. Prostě to zažíváš, vidíš, interaguješ s tím a následkem toho máš o tom poznání. Sebe… to je o trochu těžší upřesnit. To se týká nepolapitelného vědomí - té části tebe, která je spojená s něčím větším, než co vůbec tvá představivost dokáže vykouzlit.

Příběh motýlů

Viděl jsi někdy prácičku lepidopteristů (sběratelů motýlů), kteří přišpendlí motýla do skleněné krabičky za účelem vystavování? Motýl je obvykle vystaven s doširoka otevřenými křídly, aby se jeho barvy ukázaly co nejlépe a v plném rozsahu. Pamatuji si, že jsem to viděl jako dítě, když mi bylo asi pět let. V muzeu v Barcelóně byly stovky takových motýlů. Byly pozoruhodní v mnoha ohledech. Jedna pozoruhodnost spočívala v tom, jak často jejich otevřená křídla vyobrazovala oko nebo více očí. Jedná se o vzorce pro odrazení predátora - převážně ptáků - od toho, aby si nemysleli, že motýli jsou křehkým, bezbranným hmyzem. Pamatuji si, že jsem si myslel, že motýla nemůže být tak těžké chytit, když se vezme v potaz, že všichni ti motýli byli chyceni vědci a jak jsem vědce tak znal, žádný z nich nevypadal příliš 5 atleticky. Pamatuji si, jak jsem ty motýly studoval, jak tam tak byli v řadách, kategoriích a přišpendlení jako malé Perské koberečky. Toho dne jsem se rozhodl, že si také nějakého chytím. Ušetřím vás podrobností, ale podstatnou část toho víkendu jsem se pokoušel chytit motýly na rozkvetlé louce asi tři bloky od našeho domu. Do nedělního večera, kdy začalo denní světlo mizet, jsem měl na svém kontě jednu můru. Její křídla na koncích vypadala potlučeně a její barva byla něco mezi skořicovou a světle pískovou. Žádný vzor. K mému ohromení na ní nebylo nic pozoruhodného - až na fakt, že teď byla mým zajatcem. Chytit motýly bylo mnohem těžší, než jsem si uměl představit. Jakkoliv poslušně vypadali pod svými skleněnými výstavními krabičkami v muzeu, v divočině byly úžasně nepolapitelní. A o to mi jde, když se vrátíme k tvrzení poznej sebe. Můžeš upřesnit tu část poznej. Dokonce si můžeš myslet, že znáš i tu část “sebe”. Nicméně toto tvrzení je mnohem hlubší.

Podobně jako motýli ve výstavních krabičkách, kteří se zdáli tak poznatelnými představiteli motýlí esence - jejích barev, tvarů, vzorů, velikosti atd., chybějící element byl život. Nemůžu poznat motýla tím, že ho zkoumám v té krabici a přitom to je často způsob, jak jako “sebe-realizovaní” jedinci fungujeme. Myslíme si, že se známe. Naše ego-osobnost je vystavena, všechny lidské vlastnosti jsou poznatelné, velikost, tvar, inteligence, vzdělání, povolání, barva vlasů, šaty a stovky dalších charakteristik. Bohužel to není tak snadné.

butterfly glass wingmakers

 

Poznání nepoznatelného je paradox

Thales Miletus, první Řecký filozof, byl jednou dotázán, “Co je nejtěžší věc k dosažení?” On odpověděl, “Poznat sebe.” A když byl dotázán, co je nejlehčí, odpověděl, “Dát radu.” Dokonce i známí Řečtí filozofové chápali, že tvrzení poznej sebe! je pro lidskou bytost nejtěžší úlohou, se kterou se může potýkat. Není to prostě o shrnutí jedinečných vlastností člověka, jeho osobnosti, fyzického vzhledu, emocí a mentálních kvalit. Je v tom něco základnějšího… nepolapitelnějšího. Vědomí nelze přišpendlit a zkoumat. Nemůžeš ho “chytit”. Můžeš najít jednu či dvě můry, ale to jsou jen stíny Jáství. Jak říkal básník Rumi, “Kdo jsem já vprostřed všech těchto myšlenkových proudů?” My nejsme mysliteli našich myšlenek. Naše myšlenky povstávají z mnoha zdrojů a některé z nich nemají co do činění s naším Jástvím - tou před-kvantovou identitou zvanou Svrchované Sjednocení. Myšlenky povstávají z nevědomí, podvědomí, naprogramovaného vědomí a jejich kombinací. Můžou se jevit, že jsou námi, ale myšlenky ve skutečnosti povstávají jako artefakty a opakování naprogramované, dohodnuté reality.

Vrstvy úrovní, které formují jáství

Jaké jsou vrstvy dimenzí, ze kterých jsme vytvořeni? Diagram níže se pokouší zobrazit vrstvy cibule, která tvoří každého z nás. Jestli jsi v lidském těle, máš každou z těchto vrstev. Každý má svou identitu spojenou s jistou vrstvou silněji, s jinou slaběji. Naše spojení s těmito vrstvami je částečně tím, co definuje naši jedinečnost. Jestli někdo zformoval zvláště silné spojení své identity se svým Vědomým Jástvím, pak pravděpodobně inklinuje k tomu myslet na “sebe” jako na souhrn svých úspěchů a neúspěchů. Pokud má někdo silné spojení s Jástvím Lidské Duše, inklinuje více k tomu, aby o “sobě” uvažoval jako o beztvaré duchovní přítomnosti, která se učí a vyvíjí k tomu, aby se stala učitelem nebo mistrem. Pokud je něčí spojení silně vázané na Fyzické Jáství, inklinuje dotyčný více ke vnímání “sebe” jako síly, která ho pohání k přežití nástrah světa kolem něj. Nikdo nemá pouze jednu vazbu. Nikdo nemá dokonale symetrická spojení se všemi osmi vrstvami. Ničí spojení není pevné ani fixní. Vazby jsou tvárné, fungují situačně. Vazby k vrstvám se tvoří podle zaměření pozornosti tak, aby ji odrážely. Když vidíš tvrzení Poznej sebe!, zvaž, které vrstvě dáváš svou pozornost a soustředění. Je nějaká konkrétní, se kterou spojuješ svou identitu? Jestli se poznáváš jako tato vrstva, nebo třeba kombinace vrstev, jsi to skutečně ty? Možná jsi spíše jako motýl chycený ve hře větru a nepřišpendlený do skleněné krabičky. Zkus třeba aktivovat svou představivost, aby se natáhla za vrstvy normálního definování “sebe” a v těchto krátkých, avšak hlubokých chvílích, se tak dotknout vědomí Svrchovaného Sjednocení. Jáství je nekonečné. Nemůže být definováno. Znát ho, znamená znát jen jeho stín. Protože pravdou je, že nemůžeš být poznán, protože poznávání vyžaduje mysl a mysl nemůže obsáhnout tuto před-kvantovou přítomnost, která tančí nad a pod naším výhledem a klenbou našeho lidského vědomí. Asi by bylo lepší zformovat nové tvrzení. Vyslovme tedy frázi: Žij jako JÁ JSEM MY JSME

Já jsem My jsme

James Mahu

My jsme tečky oblohy,
tichý sbor tlukoucích srdcí.
My jsme oční víčko
velikosti galaxie,
otvírající se jako vycházející slunce.
Když se z něj podíváš
budeš pohlcen v
já jsem my jsme -
vířícím v křivce
vesmírné katedrály.
Zvuk je jednota.
Dlouhé vlny nemající horizonty,
jejich mapy
psané Stvořitelovým srdcem,
bumerang.
Poslouchej...
slyšíš ty jemné, vlnící se švy,
kterými můžeš projít?
Tam...
tam...
a tam...

Za přerostlými pleveli
píseň vede k
já jsem my jsme.
Může se zdát nepravděpodobné,
že to, co je malé
a obvykle ignorované,
je mocné,
ale
kořen
živí
list.
Pravá moc čeká v šepotu.
Pod základním stavem.
Je odpočatá.
Neohýbá se,
nechytá,
nesvírá,
ani nepřivlastňuje,
protože není ze svaloviny.
Ani z kosti.
Ani z mysli.
Dokonce ani z lidskosti.
To si pamatuj.
Moc není tím,
čemu jsi byl
učen.
Moc je
vnitřní pohled,
který poznává
já jsem my jsme,
a potom odívá všechny naše skutky
do této nádhery
a ničeho víc.
Stejně jako bílé světlo,
které není ničím víc
než všemi barvami.
∞ Jsme těla vzduchu.
Hlouběji už nejsme vůbec těly.
Jsme
Svrchovaným Sjednocením...
Tím, co je

a
my
zároveň.
Jediné místo.
Jediné a rovnocenné.
Žádná dominance.
Rovnováha.
Jsme neviditelnými čísly
spíše než shluky písmen
v Periodické tabulce.
Zvukem
spíše než masou.
Hloubkou
spíše než kůží.
Jsme sborem věder
na ohně ega a oddělenosti.
Naší „vodou“ je
já jsem my jsme.

Strana 1 z 2